Divadlo na Vinohradech: Tango sólo

        Tak tohle bylo představení, které by si určitě zasloužilo delší trvání, než jen jednu sezónu! Stihla jsem ho dvakrát a dodnes na něj vzpomínám, naprostá srdeční záležitost. Myslím, že to bylo poněkud kontroverzní, část publika to milovala a část odcházela znechucena (ale zapomeňte na Krásku z Leenane, která slovu "znechucena" dodává nový význam, zas tak tvrdé Tango nebylo). Každopádně to byla pro Vinohrady natolik netypická hra, že jste prostě museli mít vyhraněný názor. Hra sleduje osudy lidí, setkávajících se v tančírně argentinského tanga, a tak sami herci museli tento překrásný tanec zvládnout a velkou část představení protančili. Během děje dochází k určité katarzi, kdy hrdinové závislí na tangu nejsou schopni normálního citového prožitku, což je znázorněno během dvou nahých scén. A to už je pro konzervativní diváky trochu moc, nicméně nahota nebyla samoúčelná a jako součást děje se myslím dala pochopit.
        A čím tedy mě osobně Tango sólo natolik ohromilo? Možná budou následující věty znít jako klišé, ale myslím je vážně. Pokud jste tuto hru také viděli, snad mě pochopíte. Celé představení prostě mělo styl - bylo zábavné, strhující, nádherné napohled jako tanec sám. Hned od úplného začátku, kdy každá z postav publiku krátce charakterizuje sebe a svůj vztah k tangu, to mělo určité lákavé napětí. A potom následovala spousta argentinské hudby a tance, který všichni herci zvládali naprosto profesionálně. Velice efektně také vypadalo, když se některá z postav svěřovala publiku, zatímco ostatní znehybněli. Postupně se nám tak skládala mozaika vztahů postav k sobě i k tanci a různé náhledy na rozvíjející se závislost (neboli tangoholismus =) ). V závěru si uvědomují, že toho musí nechat, a i když má každý mnoho výmluv či ospravedlnění, prohlašují, že si zatančí "poslední tango" - a s nádhernou skupinovou choreografií představení končí.
        Je to již dlouhá doba, co se Tango sólo nehraje, a kdo ví, zda bych dnes měla stejný názor. Mohu jen přetlumočit své tehdejší názory. Myslím, že to byla naprosto výjimečná podívaná se skvělou režií i choreografií. A herci se s náročným úkolem poprali s přehledem. Před ústřední dvojicí, Jiřím Dvořákem a Janou Malou, vážně smekám. Ale i všechny herce ve vedlejších rolích musím pochválit. A Bára Munzarová mě tehdy vážně dostala, byla extrémně záhadná a extrémně pohybově nadaná (role byla učitelka tance).